Pokud máte pocit, že to všechno nezvládáte, nejste sami. Důležité je nebát se požádat o pomoc – ať už v práci, kde můžete o úpravě úvazku nebo rozdělení úkolů jednat, nebo v rodině, kde se zapojení všech členů považuje za samozřejmost. Čas od času udělejte rodinnou poradu, kde společně proberete, co funguje a co ne. Tím, že do plánování zahrnete i děti, jim ukážete, že jejich potřeby mají váhu, a zároveň si vybudujete režim, který je udržitelný dlouhodobě. A to je přesně to, co potřebujete – ne dokonalost, ale fungující systém, který vydrží i v dny, kdy se něco nepovede.

Kombinovat osmihodinovou pracovní dobu s péčí o děti a domácnost není o hrdinských výkonech, ale o nastavení systému. Většina rodičů, kteří to zvládají bez neustálého pocitu vyčerpání, dělá jednu zásadní věc: rozdělí si role a úkoly tak, aby na nikom nestálo všechno. Začněte tím, že si s partnerem nebo partnerkou sepíšete, co všechno v domácnosti skutečně musí být hotové. Nejde o to, kdo co stihne, ale co je nezbytné pro chod rodiny – a co můžete bez byt v panelákuýčitek oželet.

Důležité je i prostředí. Vypněte televizi, odložte telefony a stůl prostřete tak, aby na něm bylo příjemně. Dítě by mělo sedět na stabilní židli s nohama opřenýma o podložku – když se necítí v rovnováze, těžko se soustředí na jídlo. Jídlo podávejte v menších porcích na menším talíři. Velký talíř plný jídla působí na dítě stresujícím dojmem. Místo tří chodů nabídněte jedno jídlo a k němu misku s ovocem nebo zeleninou, ze které si může samo brát.

Klíčem je plánování s rezervou, ne s přesným harmonogramem na minuty. Když si ráno připravíte oblečení, svačiny a tašky večer předem, ušetříte si stresové rozhodování a získáte čas, který můžete věnovat sobě nebo dětem. Stejně tak si v práci dopředu určete, které úkoly jsou neodkladné a které počkají. Typická chyba je snažit se stihnout všechno hned, což vede k přepracování a podrážděnosti, která se pak přenáší i na rodinu.

Když si práci a rodinu naplánujete s rezervou, přestanete být otrokem kalendáře Naučte se říkat ne. Ne všemu, co po vás chtějí v práci, a ne všemu, co by chtěly děti. Stanovte si pravidla – například že večeře je do sedmi, nebo že po osmé večer nepracujete. Pokud máte možnost, využijte pružnou pracovní dobu nebo home office, ale buďte k sobě upřímní: práce z domu neznamená, že jste neustále k dispozici. Vytvořte si fyzickou hranici mezi pracovním a rodinným prostorem, i kdyby to měl být jen stůl, který se večer přikryje ubrusem.

Ve třetím trimestru jde hlavně o udržení pohyblivosti a posílení pánevního dna. Vynechte cviky v leže na zádech úplně, preferujte polohu na boku nebo ve čtvernožkách. Dobré jsou pomalé výpady s oporou o zeď, široké dřepy s míčem za zády nebo pohyby pánve na míči. Důležité je také nácvik správného dýchání při tlačení pomocí bráničního dechu. V tomto období se vyhněte dlouhým procházkám bez přestávky, protože otoky kotníků se zhoršují. Poslouchejte tělo: pokud cítíte tvrdnutí břicha nebo nepravidelné kontrakce, okamžitě přerušte cvičení a odpočívejte.

Stavebnice také skvěle rozvíjejí orientaci v prostoru. Posaďte se k dítěti a stavějte podle předlohy – vy postavte jednoduchou stavbu a nechte ho, aby ji okopíroval. Nejdřív používejte jen tři až čtyři dílky, postupně jich přidávejte. Dítě se tak učí vnímat, co je nahoře, dole, vlevo nebo vpravo. Pokud to zvládá, obraťte předlohu – vy stavte podle jeho popisu. To je obtížnější, ale učí to slovní vyjadřování a přesné pojmenování. Pozor na častou chybu: dávat předlohy příliš složité hned na začátku. Frustrace z neúspěchu dítě od hry odradí, proto raději volte méně dílků a radost z úspěchu.

Základním pravidlem pro každý trimestr je pít před a po cvičení, cvičit v chladnější místnosti a nikdy nezadržovat dech při námaze. Nejlepší je cvičit ráno, kdy máte více energie a menší riziko únavy. Pokud si nejste jistá provedením cviku, vyhledejte lekce zaměřené přímo na těhotné nebo se poraďte s fyzioterapeutem. Neporovnávejte se s ostatními ženami ani s tím, jak zařídit malou kuchyni jste cvičila před těhotenstvím. Každé těhotenství je jiné a hlavním cílem je udržet si kondici a připravit se na porod, ne dosahovat sportovních výkonů.

Nakonec si pamatujte, že učení hrou má být hlavně o radosti. Když se dítěti něco nedaří, nevysmívejte se a nekritizujte, If you have any sort of questions pertaining to where and ways to make use of kompletní návod, you can contact us at the web site. místo toho se zeptejte: „Co bychom mohli udělat jinak?" Tím ho vedete k přemýšlení a řešení problémů. Důležité je také respektovat, že každé dítě je jiné – některé staví dlouhé věže, jiné spíš rozebírá a zkoumá díly. Obě činnosti mají smysl. Vyhněte se tlaku na výkon a srovnávání s jinými dětmi. Předškolák se učí nejlépe v atmosféře pohody, kdy ví, že chyba je přirozená součást objevování. Kostky a stavebnice vám k tomu dávají nekonečné možnosti.